Čtvrteční parta pod lampou
Čtvrtek je u nás večer party od stolu. Přišli jsme na to, že nejzajímavější nejsou karty, ale to, co se děje mezi koly.
Co se děje mezi koly
V šest je sál ještě prázdný. Pavel zapíná lampy, Alena přeskládává žetony a Věra stojí u dveří s tužkou a sešitem. První host přichází vždycky stejně: sundá bundu, poví něco o počasí a sedne si ke stolu u okna. Za chvíli se k němu připojí druhý, třetí, a než se naděješ, je u stolu celá parta.
Nejzajímavější okamžiky nejsou rozdání, ale čekání na ně. Když se míchá balíček, vyprávějí se příběhy. O chalupě, o synovi, který se přestěhoval za prací, o tom, jak se loni ztratil pes. Alena nikoho nepřerušuje a čeká, až příběh dozní, než zazní zvonek.
Jak to u nás chodí
Nikdo nepočítá
Čtvrteční parta si nikdy nezapisuje, kdo vyhrál. Zapisuje se jen kdo přišel, aby Věra věděla, koho má čekat příště. Když někdo chybí dva týdny, zavolá se mu, jestli není nemocný. Tohle je naše statistika: ne kolik kdo vyhrál, ale kdo se vrátil.
Čaj z termosky
Jeden z hostů nosí vlastní termosku se zázvorovým čajem a nalévá všem u stolu. Nikdo ho o to nežádal a nikdo mu to nezakázal. Je to zvyk, který vznikl sám a který nikdo nemění. Přidáváme k němu koláč od Renaty a večer je úplný.
Odchod
Kolem půlnoci se parta zvedá. Nikdo nespěchá, všichni si podávají kabáty a loučí se potichu. Venku, pod lampou na rohu ulice, se ještě chvíli zastavují a mluví. Pak se rozcházejí do tmy, každý svým směrem, a my zhasínáme.
Příští čtvrtek to bude stejné a přece jiné. Přijdou noví, někdo bude chybět, někdo se vrátí po nemoci. Parta je jako řeka, která teče pořád dál a pokaždé má jinou vodu, ale břehy zůstávají. Možná právě proto se tomu říká parta od stolu.