Co je pod lampou?
Pět stolů, jeden lustr a tichý sál v prvním patře. Procházka od schodů po poslední rozdání, bez překvapení a bez spěchu.
Jak se jde nahoru?
Nahoru vedou schody, které začínají hned vedle jídelny. Je jich šestnáct, každý trochu jinak vrže a na třetím je vyleštěné madlo od rukou, které se o něj opírají už léta. U prvního stupně sedí Věra Vlčková a kouká na hodinky. Neptá se, proč jdeš, jen jestli máš doklad.
V předsíni nahoře visí kabáty, stojí lavice a věšák na deštníky. Vlevo je tabule, na které je křídou napsáno, které stoly jsou dnes otevřené a co se na nich hraje. Vpravo jsou dveře do sálu, vždycky pootevřené, aby bylo slyšet šustění karet.
Do sálu nesmíš s jídlem, ale s hrnkem čaje ano. Obsluha ti ho doplní, aniž bys vstával od stolu. Kdo dostane hlad, vrátí se dolů a dojí; místo ve hře mu podržíme do konce kola. Nahoře se nevaří, jen se sedí a hraje.
Nikoho tu nezkoušíme. Nevíme, kolik toho umíš, a nechceme to vědět. Posadíš se k libovolnému volnému stolu, krupiérka ti řekne, co se právě hraje, a když si nejsi jistý, zeptáš se. U nás se ptát smí a nikdo se tomu nesměje.
V sále se nemusíš bát, že tě někdo přehlédne nebo že budeš překážet. Krupiérka stojí vždy tak, aby viděla na celý stůl, a vedoucí sálu obchází místnost jako lodník na lodi. Pokud něco potřebuješ, stačí zvednout ruku. Nikdo nebude křičet a nikdo nepřijde s obřím úsměvem.
Před prvním rozdáním si můžeš prohlédnout karty, žetony i sukno. Alena nic neskrývá a ráda ukáže, jak se karty míchají, jak se počítají žetony a jak vypadá správně vedený stůl. Říká, že důvěra začíná u věcí, které si můžeš prohlédnout a vyzkoušet vlastníma rukama. Teprve potom ti přeje dobrý večer.
Pod lampou je všechno vidět
Lampa je velká, mosazná, se zeleným stínidlem, a visí tak nízko, že ji vyšší hosté musejí obcházet. Je to nejstarší věc v domě. Světlo z ní dopadá na všech pět stolů a v sále nebývá tma ani při nejdelší hře. Pod ní nikdo nestojí, protože by do ní mohl narazit, a proto je tam vždycky volné místo.
Ruleta stojí u zdi a je největší ze stolů. Kolo roztáčí Alena Vacková nebo její zástup a míček má zálibu zastavovat se pokaždé jinde. Hosté stojí kolem a sledují, jak se kolo zpomaluje; u rulety se nesedí, a proto je to také stůl, u kterého se nejvíc povídá.
Blackjack se hraje u dvou stolů u oken, s šesti místy u každého. Krupiérka rozdává z balíčku, který se míchá před očima hostů, a každou kartu ohlašuje nahlas. Cíl je prostý: dostat se na jednadvacet a nepřekročit. Všechno ostatní je jen rozhodování, kdy přestat.
Poker má dva stoly uprostřed sálu. Hraje se Texas Hold'em, Omaha a podle nálady i Seven Card Stud nebo Five Card Draw; zeptej se, co se právě hraje. U každého stolu sedí devět lidí, žetony dostane každý stejně a nikdo si je nemůže odnést.
Na jedné straně sálu stojí dva gauče, na které si můžeš sednout, když chceš jen pozorovat. Nikdo tě odtamtud nezažene. Mnozí hosté se u nás nejdřív týden dívali a teprve potom si sedli ke stolu. Nespěchej, sál tam bude i příště.
Hudba tu nehraje, ticho je součástí hry. Uslyšíš šustění karet, cinknutí žetonů a občasný smích, a také tikot starých hodin v předsíni. V sále platí dohoda, že se mluví potichu a nahlas se smějí jen ti, kdo se smějí společně.
Strop je nízký, ale světlo ho vytahuje nahoru. Stěny jsou natřené do tmavozelena, v rohu stojí stará skříň na karty a nad dveřmi visí hodiny, které jdou o pět minut napřed. Nikdo je nepřestavil, protože prý dává smysl, že se v sále vždycky začíná o něco dřív.
Židle jsou měkké, s opěradlem na úrovni lopatek, aby se u stolu dalo sedět tři hodiny. Pavel je jednou za rok vyměňuje, jakmile některá začne vrzat. Když se u stolu povídá, židle se samy přisunují blíž; žádná z nich se nikdy nepřesouvá nahlas.
Tabuli v předsíni aktualizujeme každou hodinu. Najdeš na ní, které stoly jsou otevřené, jakou variantu pokeru hrajeme a kdy začne další turnaj. Jakmile se u některého stolu uvolní místo, Pavel k jeho číslu přikreslí křídou malou lampu. Kdo chce sednout, zvedne ruku a Pavel ho zavede.
Sál se zavírá ve 0:30. Poslední rozdání ohlašuje zvonek o čtvrt hodiny dřív, aby každý mohl dohrát. Pak se žetony vracejí do bedny, sukno se zakrývá a lampa zhasne jako poslední. Hosté se v předsíni oblékají a loučí; někteří se zdrží u tabule a čtou, co se bude hrát zítra.
Cesta zpátky dolů vede stejnými schody, jenže po nich nikdo neběží. Hosté sestupují po jednom a v půli se zastavují u okna, odkud je vidět pekárna naproti. Pak vejdou do jídelny, kde na ně Renata nechala poslední koláč, a vyjdou do ulice, kde se ještě jednou otočí.
Kdo chce sál vidět dřív, než přijde na hru, může se zastavit odpoledne. Pavel mu ochotně otevře a ukáže všechny stoly. Stačí se ohlásit telefonem a přijít mezi čtvrtou a pátou, kdy je v domě ticho. Návštěva trvá čtvrt hodiny a nikdo od tebe nebude chtít, abys zůstal.
Ruleta
u zdi, stojí se, kolo roztáčí Alena
Blackjack
dva stoly u oken, šest míst u každého
Poker
dva stoly uprostřed, devět hráčů u každého
Gauč
pro ty, kdo se chtějí dívat a nespěchat
