Sousedé z Komenského ulice
Komenského ulice je krátká, ale má víc příběhů, než by se do ní vešlo. Pár z nich jsme si vypůjčili a vyprávíme je dál.
Čtyři domy, čtyři příběhy
Na jednom konci ulice stojí pekárna. Pekař vstává ve čtyři, v pět je hotový první chléb a v šest už stojí fronta. Každé ráno nám přinese pár rohlíků a my mu na oplátku nosíme koláče. Nikdo to nezapisuje, nikdo nepočítá. Jen se tím udržuje sousedství.
Na druhém konci je knihovna. Knihovnice chodí obědvat ke Renatě a vždycky si vezme polévku dne. O knihách nemluví, ale doporučuje jen ty, které sama přečetla třikrát. Několik jejích doporučení leží u nás na parapetu a hosté si je půjčují.
Další domy
Papírnictví
Papírnictví je malé, voní tužkami a gumou. Majitel nám prodává sešity, do kterých Věra píše rezervace. Říká, že každý sešit má svůj osud, a tvrdí, že ten z minulého roku byl nejlepší. Nikdo ho nechce vyvracet.
Květinářství
Květinářka nám každý pátek dává kytici na první stůl. Nikdy jsme o ni nepožádali, a ona nikdy neřekla proč. Jen postaví vázu a odejde. Hosté si kytice všímají a ptají se, odkud je. My odpovídáme, že je od souseda.
Co z toho plyne
Dům číslo sedmnáct by bez těchto lidí nebyl tím, čím je. Ulice nás drží, my zase držíme ji. Kdo ji chce poznat, ať si vezme hodinu a projde ji od jednoho konce ke druhému. Na konci cesty ho bude čekat horký čaj.
Do ulice se v zimě stěhuje ticho a v létě ruch. Pekárna otevírá o hodinu dřív, knihovna prodlužuje dobu a my vaříme víc koláčů. Je to přirozený rytmus, který nikdo nevymyslel, jen ho všichni respektují. Kdo tady žije, ten ho cítí.
Kdo ještě patří do ulice
Pán, který každé ráno zametá chodník před papírnictvím. Dvě paní, které si v poledne sedají na lavičku. Kluk, který roznáší noviny na kole. Nikdo z nich nepatří k nám, ale všichni patří k domu, protože ho potkávají denně.