Turnaj na konci týdne
V sobotu se sešlo osmnáct hráčů u dvou stolů. Finále jsme začali po půl dvanácté a poslední rozdání skončilo po půlnoci.
Dva stoly, osmnáct hráčů
Sobotní turnaj je u nás nejdelší událostí týdne. Zapisuje se předem, večeře začíná v šest a hra o půl osmé. Letos se přihlásilo osmnáct lidí, což je přesně tolik, kolik se vejde ke dvěma pokerovým stolům. Věra odmítla čtyři další a zapsala je na příští týden.
Hra běžela hladce. Po první úrovni vypadli tři hráči, po třetí jich zbylo třináct a po přestávce na čaj už jen devět. To je okamžik, kdy se přesouváme ke stolu pod lampou. Alena zavolala každého jménem a ukázala mu místo.
Finále
Dvě hodiny proti sobě
Finále trvalo skoro dvě hodiny. Sedm hráčů vypadlo dřív, než se kdokoli stihl nadechnout, a zbylí dva proti sobě hráli pomalu, s mlčením, které bylo cítit až v jídelně dole. Pavel stál v rohu a nehybně sledoval, což dělá pokaždé, když dojde na něco důležitého.
Mistr večera
Vyhrála Jarmila, pro kterou to byl teprve třetí turnaj. Pavel napsal její jméno na tabulku u dveří a požádal ji, aby přednesla pár slov. Řekla jen: „Děkuji všem, že jste mi ukázali, že se nemusím bát.“ A všichni zatleskali, což v sále nebývá zvykem.
Loučení
Po půlnoci se nikomu nechtělo domů. Hosté se loučili hodinu, zatímco Renata balila zbylé koláče a Věra rozdávala hrnky s čajem na cestu. Nikdo nic nevyhrál, nikdo nic neodnesl. Jen dobrou náladu, která vydrží do příštího týdne.
Příští sobotní turnaj se zapisuje už teď. Věra má v sešitu dvanáct jmen a čeká na dalších šest. Kdo chce, ať se ozve; stačí zavolat nebo vyplnit formulář. A kdo se bojí, ať si vzpomene na Jarmilu.
Co jsme se naučili
Že se turnaj dá vést pomalu a přesto zábavně. Že finále bývá nejlepší, když o něm nikdo předem nemluví. A že hosté si pamatují hlavně to, jak se k nim kdo choval, ne kdo vyhrál.