Co u stolu platí a co ne?
Pravidla, na kterých se po sedmi letech shodl celý dům: hosté, krupiéři i kuchyně. Zkrátka co platí nahoře, co dole a proč.
Než začneš
Dvě poschodí, dvě pravidla
Dole je hostinec a platí to, co v každém hostinci: slušně, nahlas, s dětmi i bez nich. Nahoře je sál a tam platí pravidla hry. Kdo se chce pohybovat mezi oběma místy, musí si zvyknout, že schody jsou jako dveře do jiné místnosti a že se na nich mění tón.
Proč pravidla existují
Pravidla nevznikla z libovůle, ale po konkrétních příbězích. Jedno vzniklo po večeru, kdy se dva hosté nepohodli kvůli místu u stolu. Druhé, když někdo vzal žeton domů jako suvenýr. Třetí přišlo po první vyfocené hře, o které se potom mluvilo víc než o samotné hře.
Co se neřeší
Nehodnotíme oblečení, věk (kromě osmnácti let), zkušenost ani to, s kým přicházíš. Nezajímá nás, co děláš a kolik vyděláváš. Zajímá nás jen to, jestli dokážeš sedět u stolu a nechat ostatní hrát stejným tempem, jakým hraješ ty.
Kdo pravidla vykládá
Krupiérka u stolu a vedoucí sálu v celém patře. Jejich slovo platí do konce kola a po kole se můžeš zeptat na důvod. Pravidla se mění zřídka, a pokud, tak po poradě celého domu. Hosté mohou navrhovat změny, třeba přes poznámku v rezervačním formuláři.
Sedm věcí nahoře
Do sálu se vstupuje od 18 let a doklad se ukazuje u schodů pokaždé, i když tě tam znají třicet let. Platí to pro všechny stejně a nikdo to nebere osobně.
Žetony patří ke stolu. Nemají cenu mimo hru, nevyměňují se a nikdo je nenosí v kapse. Po zavření je krupiérka sbírá do bedny, kterou Pavel zamyká.
Karty a žetony se po rozdání nevracejí do kapsy ani do rukávu. Všechno, co patří ke hře, zůstává na stole na očích, aby si nikdo nemusel dělat starosti.
Telefon patří do kapsy. Fotografie a videa v sále nejsou dovolené, aby si nikdo nemusel dělat starosti, kdo se kde ocitl na snímku.
Krupiérka rozhoduje o sporných rozdáních. Její rozhodnutí platí do konce kola, po kole se můžeš zeptat na důvod, ale nelze ho změnit.
Poradit někomu u stolu smíš jen tehdy, když o radu požádal, a tiše. Hlasitý komentář cizí hry je nezdvořilost, ne pomoc.
Kdo vstává od stolu na delší dobu, řekne to krupiérce. Místo mu držíme do konce kola, pak hra pokračuje bez něj.
Hlasité hádky, urážky a rušení druhých končí napomenutím a při opakování pozváním dolů do jídelny. Rozhodnutí vedoucího sálu platí.
Když se ptáš na pravidla
- Můžu v sále fotit jídlo nebo interiér?
- V sále ne, nikdy. Dole v jídelně můžeš fotit jídlo, lampy i výhled z okna. Jen prosíme, aby se v záběru neocitli jiní hosté bez jejich souhlasu.
- Co když mě krupiérka napomene?
- Nic. Je to jeden z nástrojů, jak udržet klid, a ne trest. Po kole se můžeš zeptat, proč, a bude ti to vysvětleno. Až při třetím napomenutí tě pozveme dolů na čaj.
- Smí si host přinést vlastní karty nebo žetony?
- Ne, hraje se jen s našimi. Vlastní vybavení nechceme proto, aby bylo jasné, že hra je férová a bez triků. Naše karty se po každém kole kontrolují před očima hostů.
Sedm věcí dole i na schodech
Jídelna je otevřená všem, i dětem a lidem s kočárky. Schody do sálu jsou však pro kočárky zavřené a děti tam vůbec nesmějí, protože vstup začíná až v osmnácti.
Psy nepouštíme dovnitř, výjimku mají asistenční psi. Pro ostatní máme před domem misku s vodou a háček na vodítko.
Kouření je v celém domě zakázané, včetně oken a schodiště. Kdo si chce zapálit, vyjde před dům, obsluha mu podrží místo u stolu.
Kabáty, deštníky a větší tašky se nechávají v předsíni. V sále na ně není místo a sukno na stolech nesnáší vlhkost.
Jídlo patří dolů. Nahoru smí hrnek s čajem nebo kávou, ale ne talíř. Kdo má hlad, vrátí se do jídelny a dojí; místo mu podržíme.
Hlasitá hudba a zpěv jsou povolené jen v jídelně a jen tehdy, když zpívá celý stůl. V sále je ticho.
Nikoho nevyhazujeme bez varování, ale také nikoho neprosíme, aby zůstal. Kdo ruší, dostane napomenutí a pak pozvání k odchodu.
Kdo se chce v domě zdržet přes zavírací dobu, řekne to Pavlovi; po 0:30 se dům zamyká a nikdo v něm nezůstává přes noc.