Kdo je parta od stolu?
Nejde o spolek ani o členskou kartu. Parta od stolu jsou stálí hosté, kteří se u nás potkávají a drží si své místo.
Kdo k nám chodí pravidelně?
Parta od stolu vznikla sama. Jednou se u nás sešlo pár lidí, kteří přišli na turnaj, a od té doby se scházejí každý čtvrtek. Postupně přibývali další, a dnes je jich kolem čtyřiceti. Nikdo je nesvolal, nikdo nepsal pravidla. Prostě chodí a všichni vědí, kde sedí.
Nemají předsedu, členské příspěvky ani legitimace. Mají jedno společné: rádi sedí u stolu, rádi si povídají a nikdy nehrají o peníze. Někteří přicházejí na večeři, jiní na hru, další na obojí. Někdo chodí jednou za měsíc, někdo třikrát týdně.
Kdo se chce přidat, ať přijde. Stačí třikrát za sebou sednout k témuž stolu a Věra Vlčková si tě zapamatuje. Potom ti začne držet místo, pokud zavoláš předem. Dostaneš také právo navrhnout jídlo na klubovou večeři, která se koná jednou za sezonu.
Parta se dá poznat podle drobností. Mají své hrnky, které visí na háčcích u šatny. Mají svou lavici v předsíni a své gauče v sále. Každý ví, kdo má rád čaj s citronem a kdo bez. Je to taková malá vesnice, jen ve třech patrech.
Nováčky vítají. Neptají se, co umíš, a nepřemlouvají tě. Když sedneš ke stolu, pokývnou ti a nechají tě rozhodnout, jestli chceš mluvit, nebo hrát. Většinou po třetím večeru už nikdo neví, kdo tu byl dřív.
Dva lidé z domu
Věra Vlčková
hostesa
Věra vítá hosty u dveří od prvního dne. Pamatuje si jména, oblíbené koláče a to, kdo kde sedává. Má sešit, ve kterém jsou zapsáni všichni stálí hosté, a když někdo nepřijde dva týdny, zavolá mu, aby se zeptala, jestli je v pořádku. Nikdo se nezlobí, naopak. Říká, že hostesa, která se neptá, je jen paní u dveří.
Milan Čech
zakladatel
Milan nápad na Zrcadlovou síň měl už dávno, ale dlouho nevěděl, jak ho uskutečnit. Dnes chodí do domu hlavně tehdy, když se hraje turnaj nebo když přijde nový host. Sedí vždycky u stejného stolu v rohu, pije čaj s medem a pozoruje, jak se sál plní. Říká, že to je jeho nejlepší odměna. Na klubové večeře přináší starý sešit s recepty, který nikdo neumí přečíst, a všichni v něm s úctou listují.